• Výkřiky do tmy

    Co mě Covid naučil?

    Ve vzduchu voní léto, města začala žít, chaty a chalupy jsou plné radosti, humoru, grilovaček. Kdo má možnost, napustil bazén. Dětem pomalu ale jistě začínají prázdniny! Svět je plný barev.Ale taky totálně rozdělené společnosti. Hitem sociálních sítí jsou fotky ramen s náplastí, mediální masáž na téma dobrovolné očkování rozjely všechny televizní stanice.A nikoho nezaráží věty: „Chci na dovolenou!“ „Chybí mi kultura.” „Chci navštívit své rodiče.” Všechny tyto spoty končí hláškou: „Udělejte tečku za Covidem, nechte se očkovat.” Aha? Já se nemám očkovat kvůli svému zdraví, zvláštní.A pak tady máme protipól, kdy se Covid sype nad Brnem z letadla, lidi jsou očipovaní a já nevím co všechno… Ať si každej věří…

  • Výkřiky do tmy

    Cesta za snem 2021

    V létě mě čeká bláznivé dobrodružství. Rozhodla jsem se aktivně podpořit projekt Cesta za snem. O co se jedná? Strávíme týden na kolech. Zdraví, hendikepovaní. Na tom totiž vůbec nezáleží. A máme jediný cíl. Přežít! Haha! Ale především s celým týmem podpořit Tomáše. Dnes mi již dorazil oficiální mail. Tandemové kolo je skvělá aktivita. A asi není náhodou, že si ke mně opět našlo cestu. Poprvé jsem si tento sport vyzkoušela v roce 2011 v rámci MUNI. A již nyní se těším na smích, ale i soutěžní atmosféru. A spoustu sprostých slov – až budu absolutně vyřízená. Ehm! Můj parťák přijede jen kvůli tomuto závodu ze Švédska. Což je radost!…

  • Výkřiky do tmy

    Zločiny na dětech

    Od 12. 4. se začalo rozvolňovat, rozuměj, některé děti se smí občas vrátit do školní lavice. V některých krajích. Rotačně. Do společnosti se zažily pojmy jako první linie. Pokud chceme mluvit vojenskou terminologií, tak společnost obětovala děti. Smekám před každým rodičem, který musí denně obstát v distanční výuce.Ale mám mnoho otázek. Když úzkostlivě chráníme GDPR, proč dovolujeme, aby dětem byly dělaný testy a ukazovalo se případně na toho žáka, který ,,může” za to, že zas musí celá třída sedět doma? Začalo jaro, lidé hromadně sundávají venku respirátory. Je krásný zase vidět, že se na sebe lidé umí usmát. Rodiče si chodí bez roušky, stihnou take away kafe, zatímco své dítě…

  • Výkřiky do tmy

    Emoce z propisky

    Dnes je to týden od mých narozenin. Týden, co nekouřím. Kamarádka mi dnes dovezla nádhernou květinu a nějaké věci. První co jsem doma dělala, bylo focení té skvostné narozeninové kytky. Byla jsem a jsem pořád dojatá. Vždy mě strašně moc mrzí, že každá kytka jednou zvadne a já si chci uchovat vzpomínku. Napořád! Možná jsem divná, ale neřeším to. Tak totiž vypadá ,,můj svět”.  Poprvé jsem využila jedinou vázu, kterou v bytě mám. Je to krása. Když píšu tento článek, pořád po té kytičce pokukuji! Radost!  Zároveň jsem dostala i věci, většina ze Zary. Vím, že spousta slečen a žen by se už jen z toho faktu posrala. OMG! Já vždy tento…

  • Výkřiky do tmy

    Rok od nouzového stavu

    Bylo 12. března 2020, 14:00. Před občany, kteří byli vystrašeni, předstoupila vláda.  Začal první brífink, kde nám premiér řekl následující: ,,Vláda České republiky dnes, 12. března 2020, v souladu s článkem 5 a 6 ústavního zákona ČR. 110/1996 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlašuje pro území ČR z důvodů ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru na území České republiky nouzový stav.” (Andrej Babiš) Původně měl trvat 30 dní. Nakaženo bylo 116 lidí.  A všichni jsme vyměnili rtěnky a úsměvy za jakoukoli roušku. Často doma vyrobenou. Nebo aspoň šálu.  Poprvé začal platit zákaz vycházení ven bez ochrany obličeje. První nouzový stav byl dvakrát prodloužen. Nakonec skončil 17. května. Po 66 dnech.  My, studenti posledního ročníku, jsme začali…