• Výkřiky do tmy

    Co mě Covid naučil?

    Ve vzduchu voní léto, města začala žít, chaty a chalupy jsou plné radosti, humoru, grilovaček. Kdo má možnost, napustil bazén. Dětem pomalu ale jistě začínají prázdniny! Svět je plný barev.Ale taky totálně rozdělené společnosti. Hitem sociálních sítí jsou fotky ramen s náplastí, mediální masáž na téma dobrovolné očkování rozjely všechny televizní stanice.A nikoho nezaráží věty: „Chci na dovolenou!“ „Chybí mi kultura.” „Chci navštívit své rodiče.” Všechny tyto spoty končí hláškou: „Udělejte tečku za Covidem, nechte se očkovat.” Aha? Já se nemám očkovat kvůli svému zdraví, zvláštní.A pak tady máme protipól, kdy se Covid sype nad Brnem z letadla, lidi jsou očipovaní a já nevím co všechno… Ať si každej věří…

  • Výkřiky do tmy

    Cesta za snem 2021

    V létě mě čeká bláznivé dobrodružství. Rozhodla jsem se aktivně podpořit projekt Cesta za snem. O co se jedná? Strávíme týden na kolech. Zdraví, hendikepovaní. Na tom totiž vůbec nezáleží. A máme jediný cíl. Přežít! Haha! Ale především s celým týmem podpořit Tomáše. Dnes mi již dorazil oficiální mail. Tandemové kolo je skvělá aktivita. A asi není náhodou, že si ke mně opět našlo cestu. Poprvé jsem si tento sport vyzkoušela v roce 2011 v rámci MUNI. A již nyní se těším na smích, ale i soutěžní atmosféru. A spoustu sprostých slov – až budu absolutně vyřízená. Ehm! Můj parťák přijede jen kvůli tomuto závodu ze Švédska. Což je radost!…

  • Výkřiky do tmy

    Zločiny na dětech

    Od 12. 4. se začalo rozvolňovat, rozuměj, některé děti se smí občas vrátit do školní lavice. V některých krajích. Rotačně. Do společnosti se zažily pojmy jako první linie. Pokud chceme mluvit vojenskou terminologií, tak společnost obětovala děti. Smekám před každým rodičem, který musí denně obstát v distanční výuce.Ale mám mnoho otázek. Když úzkostlivě chráníme GDPR, proč dovolujeme, aby dětem byly dělaný testy a ukazovalo se případně na toho žáka, který ,,může” za to, že zas musí celá třída sedět doma? Začalo jaro, lidé hromadně sundávají venku respirátory. Je krásný zase vidět, že se na sebe lidé umí usmát. Rodiče si chodí bez roušky, stihnou take away kafe, zatímco své dítě…

  • Na vlnách

    Začátek mé cesty

    Už o mne víte ledacos. Že jsem sociální pracovnice. Že jsem prožila život na Moravě a v rozvolněném létě 2020 jsem se přestěhovala do Prahy, ve které jsem absolutní cizinkou. Že na jedno oko nevidím, na druhý blbě. Že mám moc ráda kulturu, knihy i psy. A taky humor. A bílé víno. A vlky. Že mi život i v psychosociální oblasti rozdal karty, se kterýma občas neumím hrát. Že jsem ryba, která se vždy divá víc srdcem než očima. Že se od února 2012 léčím s Bipolární afektivní poruchou…  Tady bych se ráda na chvilku zastavila. Slyšíte tu dramatickou pauzu? Nechci, aby můj web plnil pouze terapeutickou funkci pro mne – teď a…

  • Výkřiky do tmy

    Emoce z propisky

    Dnes je to týden od mých narozenin. Týden, co nekouřím. Kamarádka mi dnes dovezla nádhernou květinu a nějaké věci. První co jsem doma dělala, bylo focení té skvostné narozeninové kytky. Byla jsem a jsem pořád dojatá. Vždy mě strašně moc mrzí, že každá kytka jednou zvadne a já si chci uchovat vzpomínku. Napořád! Možná jsem divná, ale neřeším to. Tak totiž vypadá ,,můj svět”.  Poprvé jsem využila jedinou vázu, kterou v bytě mám. Je to krása. Když píšu tento článek, pořád po té kytičce pokukuji! Radost!  Zároveň jsem dostala i věci, většina ze Zary. Vím, že spousta slečen a žen by se už jen z toho faktu posrala. OMG! Já vždy tento…