• Výkřiky do tmy

    Černé nebe

    Jsem holka z Moravy. A nemám důvod se za to stydět. Myslím, že na to, že jsem prožila dvaadvacet let v Brně, v podstatě jsem tam nejčastěji, světe div se, po necelým roce “rožni” zcela přirozeně přešlo na “rozsviť”. A to, i když jsem zrovna na Moravě. “Su” už taky není tak časté, šalina přetrvává, zejména proto, že když už s ní jedu, mám takovou radost, že tramvaj jde mimo mě.A protože jsem z Moravy, mám tam přátele a rodinu. Takže když se Českem prohnalo tornádo a srovnalo se zemí některé vesnice, neměla jsem daleko k odvozu do IKEMU. Celou noc jsem nespala, sledovala radar a snažila se dostat jakoukoli odpověď od…

  • Výkřiky do tmy

    Brno

    Domov…  každý si pod tímto slovem představí něco jiného. Někdo svůj útulný byt či dům, kde je uklizeno, vonná svíčka hřeje na duši a příjemná deka na těle. Police zdobí knihy a diskografie, na zdech je spousta fotografií… Domov. Pro mnoho lidí.  V dětství jsem nikdy neměla zařízený svůj pokoj podle mých tehdejších dizanjnerskejch snů, takže když jsem se přestěhovala do malé pražské garsonky, měla jsem představu, že nyní si konečně tvořím domov. Nebyla to tak úplně pravda.  Protože kdykoli přijedu do Brna, už hlavas je jinej, než všechna ostatní vlaková nádraží. A že jsem jich už zažila!  Ve chvíli, kdy v Brně vystoupíte z vlaku, zažíváte povětšinou pouze jednu ze dvou emocí. Buď: „Proboha! Jak tady může někdo bydlet?“ No a nebo: „Hurá!” Jaký pocit se pokaždé objeví ve mně, je asi jasný.  Snažím se do Brna…

  • Výkřiky do tmy

    Růžový čtvrtek

    Dnešní den byl výjimečný. Do Česka se na chvíli zaletěla podívat Martina Formanová. A pár hodin věnovala i svým čtenářům. Autogramiády jsou vždy milým setkáním, když se netěšíte jen na produkt, ale především na konkrétního člověka. Nebudu zde recenzovat Nalakuj to narůžovo. Protože na knihu si musí udělat každý čtenář názor sám. Stejně jako u muziky, filmu, jakékoli formy umělecké činnosti, výsledek si najde své příznivce, ale i zaryté odpůrce, kteří mnohdy nevědí, co kritizují, ale hejtují z principu. Dyť „ta od Formana”, že jo! Hovno! Ta. Má jméno! Martinka je neuvěřitelně skromná, pokorná a typicky česky – umí se (nevědomky) podceňovat. Bylo mi ctí strávit čas ve společnosti tak…

  • Výkřiky do tmy

    Co mě Covid naučil?

    Ve vzduchu voní léto, města začala žít, chaty a chalupy jsou plné radosti, humoru, grilovaček. Kdo má možnost, napustil bazén. Dětem pomalu ale jistě začínají prázdniny! Svět je plný barev.Ale taky totálně rozdělené společnosti. Hitem sociálních sítí jsou fotky ramen s náplastí, mediální masáž na téma dobrovolné očkování rozjely všechny televizní stanice.A nikoho nezaráží věty: „Chci na dovolenou!“ „Chybí mi kultura.” „Chci navštívit své rodiče.” Všechny tyto spoty končí hláškou: „Udělejte tečku za Covidem, nechte se očkovat.” Aha? Já se nemám očkovat kvůli svému zdraví, zvláštní.A pak tady máme protipól, kdy se Covid sype nad Brnem z letadla, lidi jsou očipovaní a já nevím co všechno… Ať si každej věří…