Výkřiky do tmy

Zločiny na dětech

Od 12. 4. se začalo rozvolňovat, rozuměj, některé děti se smí občas vrátit do školní lavice. V některých krajích. Rotačně. Do společnosti se zažily pojmy jako první linie. Pokud chceme mluvit vojenskou terminologií, tak společnost obětovala děti. Smekám před každým rodičem, který musí denně obstát v distanční výuce.
Ale mám mnoho otázek. Když úzkostlivě chráníme GDPR, proč dovolujeme, aby dětem byly dělaný testy a ukazovalo se případně na toho žáka, který ,,může” za to, že zas musí celá třída sedět doma?

Začalo jaro, lidé hromadně sundávají venku respirátory. Je krásný zase vidět, že se na sebe lidé umí usmát. Rodiče si chodí bez roušky, stihnou take away kafe, zatímco své dítě nechají sedět v respirátoru.
Není tady náhodou něco špatně? Asi bych byla příšerná máma a moje pubertální dítě by mělo potřebu se se mnou hádat. Ale já bych po celou dobu chtěla znát argumenty školy.
,,Nech to tak, ostatní mě pak doma nabonzují…” Haló? Probereme se, z dětí mluví strach! To chceme? Tohle je cesta k samostatnému, sebevědomému člověku, ve kterém se nebudou kumulovat psychické problémy?

Ne, tohle je totiž zločin v přímém přenosu! Děti až na posledním místě, rezignované, frustrované…
A úplně zapomínáme, že mezi námi žijí děti s hendikepy, které jsou integrované do klasických škol. Pro ty je celá situace ještě složitější, ale právo na vzdělání jim nikdo upřít nemůže. Tyto děti se od zbytku liší tím, že kromě testu z matiky musí obstát i v dalších testech života.
Aby zločinů nebylo málo, všichni zavírají oči před dětmi, které se vzdělávají v jakékoli ústavní péči. Bez dostatečných technologií a péče.
A pokud jsem na začátku smekla před všemi rodiči, kteří se svými dětmi v distanční výuce obstáli, uvědomme si, že máme ve společnosti nespočet rodin, které roční výpadek prezenční výuky prostě nezvládli, protože je to nad jejich síly. Tyto děti jsme postavili na úplný okraj společnosti.

A já se zase ptám. Proč? Čím se tyto děti provinily? Nechci nikoho moralizovat, ale pokud vidíme jen své dítě, pak se ani rodiče v rámci třídy nespojí, aby byli se školou partnery.
A tak, s pocitem úlevy, pošleme děti do lavic, otestované, s respirátory… Abychom to byli my, dospělí, kteří si za prvním rohem respirátor sundají a jdou si koupit fresh.

Moc bych si přála, abychom vnímaly všechny děti, které jsme obětovali v boji s Covidem.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.