Na vlnách

Začátek mé cesty

Už o mne víte ledacos. Že jsem sociální pracovnice. Že jsem prožila život na Moravě a v rozvolněném létě 2020 jsem se přestěhovala do Prahy, ve které jsem absolutní cizinkou. Že na jedno oko nevidím, na druhý blbě. Že mám moc ráda kulturu, knihy i psy. A taky humor. A bílé víno. A vlky.

Že mi život i v psychosociální oblasti rozdal karty, se kterýma občas neumím hrát. Že jsem ryba, která se vždy divá víc srdcem než očima. Že se od února 2012 léčím s Bipolární afektivní poruchou… 

Tady bych se ráda na chvilku zastavila. Slyšíte tu dramatickou pauzu?

Nechci, aby můj web plnil pouze terapeutickou funkci pro mne – teď a tady. 

Chci a budu vám zde odhalovat život tak, jak jsem si jej kdysi zapisovala do svých sešitů. Kromě toho, že sem postupně přepíši vše, co se mi povedlo jakkoli zachovat, příspěvky budu zveřejňovat “zpátky do minulosti”, v datech kdy byly psány, jinak by ztratily autentickou vůni.

Kromě toho všeho bych si ale přála, aby pro vás tato stránka měla i přesah, který nebude vycházet jen z mých pocitů, ale bude mít i přidanou a ozdrojovanou hodnotu. Tak jdeme na to, keců kolem už bylo dost a dramatickou pauzu už neslyším ani já.

Vítejte v rubrice ,,Na vlnách.”

Bipolární porucha (zvykejte si na BAP, pokud diagnózu ještě takto neznáte), se skládá z genetických predispozic a ,,života jedince.” Aby mohla diagnóza propuknout, potřebuje k tomu mít ,,své zázemí” a spouštěč. 

A já bych se dnes chtěla věnovat dlouhodobé separační úzkosti novorozenců, která, když se sejde s genetickou predispozicí, psychika má zaděláno na problémy. 

Láska, kterou jsme v dětství nedostávali, se může v pokračujícím životě stát hlavním předmětem zájmu, jak tento deficit už jen nahrazovat.

„U každého z našich pacientů můžeme analysou zjistit, že se ve svých chorobných symptomech a tím, jaké mají následky, přenesl do určitého období své minulosti. 
V převážné většině případů si k tomu dokonce zvolil nějaké velmi časné životní období, nějakou dobu svého dětství, ba ať to zní jakkoli směšně, dokonce i své kojenecké existence.“ (Sigm. Freud, Přednášky…, Vybr. sp., Praha 1969, str. 209 – 210)

I Freud zdůrazňuje, že separační úzkost u jedinců – kde je predispozice – souvisí i s traumatem po porodu. Uvedené samozřejmě ovlivňuje celý následný život člověka.

Proč tohle vše zmiňuji? Protože každá cesta má svůj začátek. Separace od nejbližší pečující osoby je zcela přirozený proces, ideálně se děti začnou vymezovat a reflektují tak svět kolem. Jedná se o velmi důležitý aspekt a měl by si jím zdravě projít každý z nás, jsou to naše první, ač nevědomé sebereflexe. A je to tak naprosto v pořádku.

Jenže… Psal se rok 92. Narodila jsem se jako dítě, které rozhodně nebylo plánované, natož pak chtěné. Potrat biologická máma nestihla, ale že si dítě nenechá, v tom měla jasno velmi rychle. 

Bohužel, neomlouvá ji ani věk, nezkušenost, protože dvě děti už měla. A rozhodně ji neomlouvá její naivita a fakt, že jsem jí nestála ani za to, aby si předkládaný informace ověřila.

Ihned po porodu jsem byla od mámy separovaná, nejprve umístěna do inkubátoru, kde jsem bojovala o život. Hned poté do kojeňáku. Máma si v té době už dávno žila dál svůj život.

Z vyprávění vím, že jsem byla absolutně apatické mimino, které neprojevovalo žádné emoce – v kojeneckých ústavech se pláčem opravdu ničeho nedomůžete. Oproti personálu jsme, my děti, byly ve značné převaze.

Pochopila jsem vše hned v prvních měsících života, a tak jsem nebrečela. Pouze jsem ležela a cucala si palec. Palec byl, narozdíl od dudlíku, vždy k dispozici. 

S tímto mým mimi zlozvykem později vedli bitvu rodiče. Protože ocucaný palec až do masa a fialových barev byl patologický. Sebedestruktivní a to se přece nedělá. Ale byl to můj jediný kámoš, kterého jsem se odmítla vzdát.

To je jen malý kousek puzzle, který jsem si s sebou díky separační úzkosti a odtržení od pečující osoby, spolu s dopady tehdejší ústavní péče odnesla do života. 

Karty byly rozdány již v prenatálním stavu, ale jak s nimi má hrát dítě ulice, to mrně z inkubátoru?

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.