Výkřiky do tmy

Myšlenky za oponou

Pozoruji můj nový krb, který zútulnil nejen koutek, který v mé malé garsonce patří Petru Mukovi, ale, když je potřeba, hřeje. Konečně teplo! Na těle i duši. Neustále v bytě něco měním, sotva mám pocit, že již bude mít vše svoji podobu, tak támhle spadne polička, tu se rozbije vysavač a bez tiskárny se fungovat taky nedá. 

Místo knih budu doplňovat diskografii o raritní kousky. Oko se neptá a já se to snažím vnitřně přijmout. Velmi mne to trápí… Ale to je život.
Jen mi chybí čtení každý večer před spaním, je to moje nejkrásnější vzpomínka na dětství.

Uvědomuji si, že v Praze postrádám svoji vysněnou psí parťačku, která by zaměstnávala svoji pozorností i přítomností značnou část dne, navíc – pes mi nikdy neublížil, nezklamal mne, nesoudil a nikdy mne nehodil přes palubu. Dost možná u mne zavládne více živnosti, ale nechci nic zakřiknout, tak třeba na konci března.

Sport mne nikdy nebavil (až na psí sporty) a nejsem zatím schopna tuhle rutinu zakomponovat do svého života. Ne proto, že nechci, ale proto, že mi to není blízké. Ale měla bych.

Co mi ale od 24. června 2020, po necelých dvou letech ignorace, blízké je, je nikotin. A zde se musím už velmi zamyslet. Matně si pamatuji, že mi bez cigaret i ve společnosti kuřáků bylo fajn. Myslím, že si kouřením nyní kompenzuji chaos, který v sobě cítím. Ale chci to takto? Ne. 7. března v devět ráno jsem típla poslední cígo. Tak snad…

Na každém kroku vnímám, že velmi podobně se lidi cítili loni na jaře. Dnes už mají svoje životy zase “pohromadě”. 

A cejtím, že je pro mnohé složité chápat, že ja jsem na vlnách těchto pocitů s ročním zpožděním. Kdyby mi tohle někdo loni vyprávěl, ironicky bych se smála, protože já loni fungovala, když ostatní zůstali stát na mrtvém bodě. 

Letos je tomu naopak. Možná proto je pro mne mnohý neuchopitelný a pro okolí jsem já teď ta divná. Vždyť takto žijeme už rok.

Ne. 

Já až od loňské zimy, tak mi odpusťte, že potřebuji nějaký čas, abych zase chytila vlnu, po které zvládnu s úsměvem a nadhledem plout. 

Právě na mne klepe “soused” z kanclu, jestli jsem něco připálila? Odvětrává všude, kde se dá.
Ne, jen jsem v mezidobí u psaní usnula. Jak může elektrickej krb smrdět? A proč já nic necítím?

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.