• Na vlnách

    Začátek mé cesty

    Už o mne víte ledacos. Že jsem sociální pracovnice. Že jsem prožila život na Moravě a v rozvolněném létě 2020 jsem se přestěhovala do Prahy, ve které jsem absolutní cizinkou. Že na jedno oko nevidím, na druhý blbě. Že mám moc ráda kulturu, knihy i psy. A taky humor. A bílé víno. A vlky. Že mi život i v psychosociální oblasti rozdal karty, se kterýma občas neumím hrát. Že jsem ryba, která se vždy divá víc srdcem než očima. Že se od února 2012 léčím s Bipolární afektivní poruchou…  Tady bych se ráda na chvilku zastavila. Slyšíte tu dramatickou pauzu? Nechci, aby můj web plnil pouze terapeutickou funkci pro mne – teď a…

  • Výkřiky do tmy

    Emoce z propisky

    Dnes je to týden od mých narozenin. Týden, co nekouřím. Kamarádka mi dnes dovezla nádhernou květinu a nějaké věci. První co jsem doma dělala, bylo focení té skvostné narozeninové kytky. Byla jsem a jsem pořád dojatá. Vždy mě strašně moc mrzí, že každá kytka jednou zvadne a já si chci uchovat vzpomínku. Napořád! Možná jsem divná, ale neřeším to. Tak totiž vypadá ,,můj svět”.  Poprvé jsem využila jedinou vázu, kterou v bytě mám. Je to krása. Když píšu tento článek, pořád po té kytičce pokukuji! Radost!  Zároveň jsem dostala i věci, většina ze Zary. Vím, že spousta slečen a žen by se už jen z toho faktu posrala. OMG! Já vždy tento…

  • Výkřiky do tmy

    Rok od nouzového stavu

    Bylo 12. března 2020, 14:00. Před občany, kteří byli vystrašeni, předstoupila vláda.  Začal první brífink, kde nám premiér řekl následující: ,,Vláda České republiky dnes, 12. března 2020, v souladu s článkem 5 a 6 ústavního zákona ČR. 110/1996 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlašuje pro území ČR z důvodů ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru na území České republiky nouzový stav.” (Andrej Babiš) Původně měl trvat 30 dní. Nakaženo bylo 116 lidí.  A všichni jsme vyměnili rtěnky a úsměvy za jakoukoli roušku. Často doma vyrobenou. Nebo aspoň šálu.  Poprvé začal platit zákaz vycházení ven bez ochrany obličeje. První nouzový stav byl dvakrát prodloužen. Nakonec skončil 17. května. Po 66 dnech.  My, studenti posledního ročníku, jsme začali…

  • Výkřiky do tmy

    Myšlenky za oponou

    Pozoruji můj nový krb, který zútulnil nejen koutek, který v mé malé garsonce patří Petru Mukovi, ale, když je potřeba, hřeje. Konečně teplo! Na těle i duši. Neustále v bytě něco měním, sotva mám pocit, že již bude mít vše svoji podobu, tak támhle spadne polička, tu se rozbije vysavač a bez tiskárny se fungovat taky nedá.  Místo knih budu doplňovat diskografii o raritní kousky. Oko se neptá a já se to snažím vnitřně přijmout. Velmi mne to trápí… Ale to je život. Jen mi chybí čtení každý večer před spaním, je to moje nejkrásnější vzpomínka na dětství. Uvědomuji si, že v Praze postrádám svoji vysněnou psí parťačku, která by zaměstnávala svoji pozorností i přítomností značnou část dne, navíc – pes mi nikdy neublížil, nezklamal mne, nesoudil a nikdy mne nehodil přes palubu. Dost…

  • Výkřiky do tmy

    Žít Best of

    A tak si říkám, jak je čas nekompromisní. K osmnáctým narozeninám jsem od mamky dostala zlatý prstýnek, který nosím dodnes. Druhý prsteníček zůstává volnej. Co kdyby někdo někdy… Najednou je mi devětadvanect. Ne devět, ne devatenáct… Mám potřebu si svůj život rekapitulovat úplně stejně jako to mnozí dělají na Novej rok, ten nesnáším. Narozky taky nesnáším. Takže jsem vděčná, že je vše zmíněné zase na chvíli v nedohlednu. Ale představa, že mi bude třicet… Tak bych chtěla poprosit Boha, Osud, Vesmír… Mám jediný sen… A snem zůstává. Jak mám pak bejt ta slečna, která nad ničím nepřemejšlí? OMG! Jsem ryba! Ale jak říkal (nejen) Petr Muk: ,,Ať už jsi dole…