Výkřiky do tmy

Valentýn 2021


Jsem bez práce. Stejně jako mnozí. Frustruje mne celá situace, protože mi v šuplíku leží červený diplom a v srdci potřebná seberealizace.

Tohle vše na mne má psychicky i fyzicky velmi nedobrý vliv.

Nejsem zdaleka jediná. A vnitřně trpím s každým, kdo v sobě cítí potenciál, který ale kvůli vládním restrikcím nemůže realizovat. Je to obrovská beznaděj, marast, šeď. 

8. září jsem si převzala klíče od garsonky v Praze. Plná ideálů, snů a síly. Bylo chvíli rozvolněno (před volbami). Hned jsem si šla dát zmrzlinu do Cafe-Cafe! A pak jsem jela do Teplic na koncertní verzi Jesuse, v původním obsazení. Byla jsem šťastná! 

To jsem ještě netušila, že to je můj poslední kulturní zážitek a pocit normálního života na velmi dlouhou dobu. Od 5. října jsme se octli zase v nouzovém stavu.

Od rána dnes sleduji jednání vlády. Žádá totiž pošesté o prodloužení nouzového stavu. 

Jo, už 336 dnů se nacházíme v patosu, smutku a beznaději. Jedenáct měsíců je národ ve srabu a politici ztratili veškerou důvěru občanů. Premiér je estébák a o našich životech rozhodují komunisti! Ty vole!

Skoro rok jsme v nouzovém stavu, a co se zlepšilo? Nic. Naopak, všechno je jen horší. Sám ministr zdravotnictví na tiskovce sdělil, že zavedená opatření přestala fungovat.

Premiér pochopil, že komunisti jej dnes již nepodpoří. Babiš prej nesplnil, co jim slíbil.

A tak Babiš ráno zažádal hned o přerušení jednání. Přemlouval všechny poslance dvě hodiny. Mnozí na mikrofon řekli, co se dělo půl hodiny před jednáním vlády za zavřenými dveřmi! Šílenost! 

Od tiskovky Blatného, který uzavřel (dost pozdě a bez předchozí pomoci, po které lékaři volali) tři kraje, mně doma místo muziky jede ČT24. Celý den. 

Viděla jsem pokus o poetické projevy ministra zdravotnictví, snahy premiéra o zastrašování lidí a osočování opozice, která slovy premiéra má nést krev mrtvých, pokud neprodlouží nouzový stav. Hnus!

Našemu premiérovi bylo doporučeno držet se vyvolávaní strachu, zla. To mu jde skvěle!

Projevy našich poslanců? Izolačka. Fetiš. Bramboračka. OMG. Když jsem u monotónnosti projevu usínala, vždy mne někdo z vlády probral. Takový scénář by nevymysleli ani autoři nekonečné Ulice! 

Premiér se vždy objeví a mizí. Blatný totéž. Místo aby prosazovali své myšlenky, absolutně ironicky je jednání nezajímá. Tak proč sedět ve vládě, že? Neúčast na úrovni „shoř v pekle“.

Sleduje nás zahraničí, a jaký dojem na ně dnešek dělá je jasný. Vnímají nás jako velkou hrozbu. Jsme všem k smíchu, tohle je tragikomedie. 

A je příšerný, že tohle není blbej film z Netflixu, ale true story. Život v Česku!

Na jaře si premiér tleskal, kolik životů zachránil. On? Občané si šili roušky, pomáhali si, distanční výuka nefunguje, živnostníci začali sahat do úspor, aby udrželi své služby, obchody, kavárny… OSVČ na jaře živili své děti z úspor. Pokud je ovšem měli. Mnozí spáchali sebevraždu, pane Babiši.

Ze zpěvu se stala střelná zbraň. Zavření divadel nastalo 11. října 2020. Prej na dva tejdny. Máme 11. únor 2021. Kultura není dle mnohých občanů potřeba. Smutný. Hudební divadlo Karlín otevře až na podzim. Možná.

Producenti, zvukaři, osvětlovači, šatnářky, kulisáci, umělci… Jsou bez práce, nemohou dělat nic. Respektive musí si hledat jinou práci, protože složenky na Covid nehrají. 

Několikrát byla Poslanecká sněmovna prázdná. Tohle je placeno z našich daní? Když mluvil Volný, bylo to našim poslancům volný. Fotky prázdného sálu obletěly svět. V zahraničí se nestačí divit. Smějí se. Zavírají hranice. 

Premiér České republiky je neustále kdesi, každopádně není v sále. Jediný, kdo si za celý den vzpomněl na kulturu, ale i vysokoškoláky, byl Feri!

Jednání je zdlouhavé, neustále se zmiňují nové mutace. Britská, španělská, africká… Vždy tu nějaký vir bude. Je to masový vrah mnoha tváří, zrcadlo našeho premiéra.

Covid je jako premiér, i on zabil mnoho lidí. Stejně jako u Covidu příliš nevím, kde se Bureš vzal. Je tady, a ačkoli mnohým vadí, je premiérem a my s ním bohužel musíme umět žít.

Je 21:45 a vláda pochopila, že na Valentýna nouzový stav skončí, a tak začal apel na občany, abychom dodržovali i nadále veškerá opatření, 14. únorem 2021 prej rozhodně nezačíná mejdan! 

Poslanci ale zároveň odhlasovali, že se již nemusíme chovat zodpovědně a dodržovat ani základní opatření, tak to jsem ani já nečekala. Mám pocit, že už ani neví, o čem hlasují. ANO chce nouzový stav, ale to stejné ANO nám dovolilo zahodit roušky, dezinfekce a rozum? Bizár v přímém přenosu.

Dnešek je velmi náročný, hlasování vlády sleduje online tisíce lidí a všichni si píšeme, na co se nejvíc těšíme. Politici se vztekají, my se smějeme a uzavíráme sázky, jestli si na konci dají hromadně do držky.

Cítíme, že život živě je hmatatelně na dosah! Jo, Valentýn snů, je 22:30 a nouzový stav nebyl prodloužen!

Ale nyní vážně. Prosím, pojďme se odprostit od politiky. Nechovejme se jako utržení ze řetězu! Máme jedinečnou možnost ukázat vládě, že jsme schopni používat rozum i cit. Podporujme podnikatele, bude-li to možné. 

Ale uvědomme si, že zodpovědnost za naše zdraví je nyní v kompetenci každého jednoho z nás. Konečně! Víc než kdy jindy. Svoboda není samozřejmost!

Já taky kvůli angíně sedím týden doma, protože v roušce je pro mne poměrně náročně fungovat. Kdo nosí brýle, zajisté dávno zjistil, že toho mnoho nevidí. Ale i přesto ji v metru mám. Musela jsem kvůli angíně zrušit důležitou schůzku. 

Ani s chřipkou, která letos „zmizela“ a je očividně zahrnuta pod Covid, bych si nyní nedovolila ohrožovat zdraví svých blízkých. Nedělala jsem to v minulosti, proč bych to měla dělat nyní? Mám rodiče seniory, kteří mají své zdravotní problémy. Vždy tato ohleduplnost byla nepsaným úzusem v naší rodině. 

Stejně tak jsem nemocná nešla na kulturní akce, ačkoli jsem měla vstupenku. Nebyla jsem na posledním křtu sólovky Báry, protože jsem měla silnou chřipku a byla jsem si vědoma, že bych vlastní sobeckostí mohla ohrozit ostatní. Jo, strašně mne to mrzelo a obrečela jsem to. Nemocná jsem musela prodat lupen na Depeche Mode. Virózy jsou od dětství výsledkem pobytu v kojeňáku. Za což mí přátelé ale nenesou vinu.

Uvědomme si, že je mezi námi mnoho chronicky nemocných, pro které může být i průběh chřipky fatální, ale mysleme i na zdravé. Někteří mají to štěstí, že mají práci. Když onemocní, těžko se jejich děti budou vracet do škol. 

Pokusme se o laskavost a sounáležitost, která nás na jaře spojila. Ne, nebyl to Babiš, vláda ani opozice. Bylo to o nás. Shromažďujme se, nakupme si zimní oblečeni v obchodech, já jej potřebuji, takto v půlce února. Mám dvoje rifle, potřebuji mikinu i svetry. 

Ukažme, že my tuhle vládu plnou hňupů k životu nepotřebujeme. Protože my nevedeme předvolební kampaň, neakceptujeme zastrašováni naším premiérem. 

Kdo chce, ať sedí dál doma. Zbytek, nechť žije trochu normální život. My totiž sobci nejsme. Jsem o tom (možná naivně) přesvědčena! Konečně je to na nás! 

A závěrem, letos nás čekají velmi důležité volby, díky kterým to můžeme vládě zúčtovat i s úroky. Vzpomeňme si na těchto 336 dnů. A volme dle svého nejlepšího vědomí a svědomí! 

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.