Markét? Jsi v pohodě? Začínám mít o tebe strach… Znám Tě.” ,,Neozýváš se, je vše OK?” Úvodem chci říct, že si všímavosti nejbližších moc vážím. Není to samozřejmé. Ba naopak, jedná se o velmi vzácné gesto. Ale… Ne nejsem v pohodě. Vůbec nejsem v pohodě. Buď brečím nebo spím.  V noci rovnou nespím, budí mne velmi živé sny, úzkosti. Děje se toho mnohem víc, ale o tom jindy. Z posledních sil jsem si v týdnu zavolala tágo. S vyplým tacháčem, přesto jsem jízdu samozřejmě zaplatila. Večer jsme objížděli PPL, abych zboží vrátila včas. Dost nerada, protože mám jediný zimní boty od Mustangu, který mi sedí, jedny podzimní boty, koupený když se ještě smělo do obchodů a jetý…

Víte, co je v digitálním světě zvláštní? Že můžete napsat klidně dvacet článků, naplánovat deset příspěvků na sociální sítě, nastavit čas jejich zveřejnění, ale fyzicky už tady dávno nemusíte být. Respektive. Bejt tady. Mrtví. Čehož se dá nádherně využít. A bravurně tak jednoduchou cestou mást okolí. Prej i SMS jdou plánovat dopředu. Odešlou se tehdy, kdy tušíte, že byste mohli být podezřelí. To musím někdy vyzkoušet! Funguje to na iOS? Stačí psát (vytvářet iluzi živého), v momentě, když vám to duše ještě dovoluje a jste schopní ťukat do iPadu, klávesnice. Využít tento čas produktivně.  Já jsem člověk, který nevěří na “zítra”. A je to o mne všeobecně známo. Sejdeme se zítra,…

Jsem bez práce. Stejně jako mnozí. Frustruje mne celá situace, protože mi v šuplíku leží červený diplom a v srdci potřebná seberealizace. Tohle vše na mne má psychicky i fyzicky velmi nedobrý vliv. Nejsem zdaleka jediná. A vnitřně trpím s každým, kdo v sobě cítí potenciál, který ale kvůli vládním restrikcím nemůže realizovat. Je to obrovská beznaděj, marast, šeď.  8. září jsem si převzala klíče od garsonky v Praze. Plná ideálů, snů a síly. Bylo chvíli rozvolněno (před volbami). Hned jsem si šla dát zmrzlinu do Cafe-Cafe! A pak jsem jela do Teplic na koncertní verzi Jesuse, v původním obsazení. Byla jsem šťastná!  To jsem ještě netušila, že to je můj poslední kulturní zážitek…